Rozhodla jsem se, že mi třeba ani tolik nevadí, že půjdu na modernu a ne na klasiku,klasika je můž život.Ano to jistě! Ale v moderně -ačkoli to zatím moc neumím ovládat- se můžete,nebo musíte totálně uvolnit a neni to takovej stres.Já se zatím,ale neumím v moderně pohybovat, snad se mi to dostane pod kůži a zvládnu to.
Proč jsou ti spisovatelé/ky -popř. režiséři/ky- tak vynikající ve své práci, proč je možně, že se mohu platonicky -ale to snad neni ani platonicky- zamilovat do nějakého příběhu a potom na to myslím kudy chodím, trvá to dlouho než se mi to dostane z hlavy,a když jse o knihu tak sem strašně nešťastná když dočítám ten (dejmetomu) 7.díl. U takovýhle knížek by to chtělo nekonečné pokračování.Opravdu, nikde a nikdy nekončící příběh.Prostě NEKONEČNÝ PŘÍBĚH.



Úplně chápu,co tím posledním odstavcem myslíš.I já poslední dobou chodím,vžívám se se rolí hlavních hrdinek,měním děje tak,aby to dopadlo podle mě....
A nejlepší je,že třeba jako smyslů zbavená,se dobývám do domu,který není náš :D